Swartz na přelomu let 2010 a 2011 využil pilotní program zpřístupnění článků vědecké online knihovny JSTOR pro čtení v knihovnách a univerzitách zdarma, aby ty články nejen četl, ale také systematicky stahoval. 
Domněnka je, že s úmyslem je pak zveřejnit volně ke stažení. V každém případě byl odhalen a identifikován aniž by nějaké články zveřejnil. Jestli čekáte příběh, jak vlastník autorských práv ničí jednoho chudáka, budete zklamaní: Zájmem JSTORu je podle jejich slov jen ochrana jimi spravovaných dat, takže se spokojili s dohodou, že Swartz články které stáhl vymaže a žádným způsobem je nebude publikovat. 
Čin byl napraven ke spokojenosti poškozeného a ani MIT (odkud Swartz články stahoval) Swartze nežaloval.

Happy end? Jenže pak se toho chytly úřady. FBI Swartze obvinila původně z 9, později 13 trestných činů, za které mu nakonec hrozilo celkem 35 let ve vězení. A to přestože trestní stíhání nechtěl dokonce ani poškozený (tisková zpráva JSTORU říká: „Stíhání je rozhodnutím vlády, ne JSTORu. Jak jsme uvedli dříve, naším zájmem bylo zajistit náš obsah. Jakmile jsme toho dosáhli, nemáme žádný zájem, aby ten případ pokračoval“). Ovšem státní zástupce není povinen se žádostí poškozeného řídit, takže ve stíhání jednoduše pokračoval.

Až 35 let vězení za jednání, které by šlo charakterizovat jako „stáhl si příliš mnoho zdarma dostupných článků“. Různí lidé takový tlak zvládají různě a u Swartze to vyústilo až v sebevraždu (nebo minimálně k ní podstatnou měrou přispělo).

Poznatek

Smyslem zákonů bylo trestat lidi, kteří někomu udělali něco zlého a odškodnit ty, kterým se to zlé stalo.  Jenže byrokracie často postupuje jinak: Neřeší závažnost daného činu ani jestli jím někdo byl vůbec poškozen (přestože to podle zákonů jsou povinni dělat), stačí jim formální porušení něčeho. Pokud byrokraty nějak štvete (třeba máte „nepohodlné“ názory), dokonce občas postupují obráceně: Vezmou co jste udělali a pak se snaží na to napasovat nějaké porušení předpisů.

Ostatně tresty, někdy velice tvrdé, za banální porušení pravidel při kterém nikdo nebyl poškozen, můžeme běžně vidět i u nás. Jaký druh porušení zákonů se projednává vůbec nejčastěji? Dopravní přestupky. A nejčastější dopravní přestupek? Překročení rychlosti o méně než 20km/h v obci nebo o méně než 30hm/h mimo obec. Ukázkový příklad činu, kterým nikdo není poškozen a v drtivé většině případů ani ohrožen, ale přesto jsou masově vymáhány tresty. Byť v tomto konkrétním případě nejde až tak o zvůli byrokratů, jako o trest samotný, totiž o výběr peněz. Extrémem je na silnici pro motorová vozidla nedat příslušnou značku a pak tam měřit 90km/h. Jednání, které ani nemohlo nikoho poškodit nebo ohrozit (daná silnice byla postavená jako dálnice a všichni ji tak brali, jen formálně to dálnice nebyla), přesto za něj byl vymáhán postih.

Ponaučení

Hodně lidí spoléhá na to, že když nic neudělali, případně i udělali, ale šlo jen o prkotinu, nemají se čeho bát. To se projevuje v „moudrech“ jako „advokáta si berou jen zločinci“ (nebo obecně že svá práva využívají jen zločinci, opět můžeme zmínit dopravní přestupky a „výmluvu na osobu blízkou“, ve skutečnosti „Ústavní právo nevypovídat proti sobě a osobám blízkým“), nebo že prostě přijdou na úřad či k soudu, po pravdě řeknou jak to bylo a budou po právu osvobozeni (nebo dostanou spravedlivý trest). A pak se diví že přišli na úřad či k soudu, po pravdě řekli jak to bylo a hrozí jim drakonické tresty za formální porušení nějaké prkotiny, nebo dokonce za něco, co vůbec neudělali. 
Úředník se kterým jednáte může být slušný člověk kterému jde o spravedlnost, ale může to být taky byrokrat vogonského typu, který se bude vyžívat v tom Vám ničit život, jen proto, že prostě může. A obvykle si nemůžete být jistí, jestli jste zrovna nenarazili na ten druhý typ. Proto není dobré se spolehnout na to, že zrovna máte štěstí na ten první uvedený druh úředníka.

A tak nevěřte, že svých práv využívají jen zločinci. Nicméně: Ano, zločinci často znají a použijí kdejakou fintu, aby se vyhli trestu. Jenže zároveň úřady často, možná většinou, jdou cestou nejmenšího odporu, takže když zločinec bude plně svá práva využívat a Vy ne, můžete to snadno odskákat místo něj. Vyhrávají ti kdo jsou připravení a nedají se. Když to nebudete Vy, budou vyhrávat zločinci.