Zřízení pod vedením KSČ docházely v průběhu šedesátých let síly. Budovatelské nadšení začátku padesátých let vyprchalo, použití sovětského modelu industrializace, uzpůsobeného hlavně pro zaostalé země a orientovaného na těžký průmysl, v poměrně rozvinutém Československu neuspělo a vedlo k ekonomické krizi. Současně rostla nespokojenost se situací ve společnosti.

I uskutečnil se pokus socialismus ve stylu 50. let reformovat na "socialismus s lidskou tváří". Pokus, který byl právě před čtyřiceti lety ukončen okupací Československa.

Režim před rokem 1989 nebyl "pro normální lidi koneckonců vpodstatě fajn". Režim před rokem 1989 se ve všech socialistických státech držel u moci silou, v krajním případě vojenskými zásahy proti svým vlastním občanům. Pokud vláda daného státu nebyla ochotná či schopná použít armádu proti vlastním obyvatelům sama, udělal to Sovětský Svaz. Přesně ve chvíli, kdy režim ztratil částečně schopnost a částečně vůli udržet se u moci i vojensky (když už kvůli zoufalé ekonomické nevýkonnosti toho zřízení byl u konce s dechem i Sovětský Svaz a ostatní vlády vesměs nevěděly kudy kam), celý režim skončil.

V roce 1968 měl ale Sovětský Svaz ještě dost sil na to, aby "svůj" režim v Československu udržel na dalších dvacet let.

bolšoje vam spasibo, braťja zachvatčiki,
spasibo bolšeje, nikogda nězabuděm, nikogda nězabuděm!