Podívejme se na to, co která licence dovoluje a k čemu je určena.

Varování: Tento článek obsahuje výklad principů daných licencí, ale není a ani nemá být právně závazným výkladem těchto licencí. Při řešení případných sporů ohledně dodržování licence, nebo sporných bodů jednotlivých licencí, používejte vždy originální text licence, ne tento článek!

GNU GPL

GNU GPL (GNU General Public Licence, neboli Všeobecná veřejná licence (projektu) GNU) je základ takzvaného "svobodného software" (free software). Je to velmi oblíbená licence, používaná především pro programy, pro které je také primárně určená i svou terminologií. Dá se ale použít skutečně pro kdeco, existuje například i elektronika a dokonce i pivo, licencované pod GNU GPL.

Principy GNU GPL lze shrnout v následujících bodech:

• Můžete dílo libovolně používat.
• Můžete dílo i upravovat a dále distribuovat (tzn. můžete například vzít program pod GNU GPL, upravit ho, a dál distribuovat. Samozřejmě můžete dále distribuovat i tu původní verzi).
• Můžete upravené nebo i původní dílo dokonce i prodávat (ano, licence skutečně povoluje, aby si někdo například stáhnul cizí program šířený pod GNU GPL a potom ho prodával! Samozřejmě ale přitom musí dodržovat ostatní podmínky licence, takže bohatnout na jednoduchém prodávání cizích produktů zase není tak snadné.
• Nesmíte odstranit informace o původních autorech a licenci. Současně pokud dílo upravíte, musíte napsat, že jde o upravenou verzi, a kdo a kdy ji upravil.
• Pokud dílo upravíte a dál ho distribuujete (nebo prodáváte), musíte ho distribuovat pod stejnou licencí, pod jakou jste ho získali. Tomuto principu se říká "copyleft". Nemůžete tedy vzít program pod GNU GPL, udělat pár změn a potom ho vydat pod uzavřenou licencí.
• Musíte každému maximálně na požádání a za minimální nezbytné náklady zpřístupnit zdrojový kód programu (věci, jako například elektronika, vyráběné pod GNU GPL obvykle jako "zdrojový kód" definují návod k výrobě). Zde je tedy háček onoho "bohatnutí na cizích produktech"... teoreticky můžete GNU GPL programy prodávat, otázkou je, kdo je koupí, pokud musíte každému nejvýše na požádání vydat zdrojový kód. To samozřejmě nemění nic na tom, že můžete k programu poskytovat placené služby, jako třeba technickou podporu- na tomhle také vydavatelé open-source aplikací často vydělávají.
• Omezení výše se nevztahují na díla, které vytvoříte s pomocí GNU GPL programů. To znamená, že pokud například v grafickém editoru licencovaném pod GNU GPL nakreslíte obrázek, u toho obrázku nejste vázáni podmínkami GNU GPL.

GNU GPL je k dispozici ve více verzích, ovšem zde popsané základní principy dodržují všechny verze. Oficiální text jednotlivých licencí najdete na této adrese: http://www.gnu.org/licenses/licenses.html.

GNU LGPL

GNU LGPL (GNU Lesser General Public Licence, v překladu něco jako "nižší" nebo "volnější" GNU GPL, někdy se vzhledem k použití licence (viz dále) říká také "Library" GPL) se podobá GNU GPL, ale je méně omezující. LGPL se obvykle používá pro moduly nebo knihovny, které jsou zamýšlené jako součásti jiných programů. Narozdíl od GPL totiž LGPL umožňuje použít dílo jako modul či knihovnu díla, které je šířeno pod jinou licencí. Obvyklá situace je taková, že program šířený pod LGPL tvoří nějaký samostatný modul. Samotný modul musí nadále být šířen pod LGPL, ale pokud modul použijete uvnitř jiného programu, nemusí tento program být pod LGPL.

Oficiální text GNU LGPL najdete na stejném webu, jako GPL, tedy: http://www.gnu.org/licenses/licenses.html.

MIT (X11)

MIT licence, někdy zvaná X11 (podle toho, že je pod ní šířen X-Window systém), je ještě méně restriktivní, než GNU LGPL. Licence povoluje daný software začlenit do uzavřeného software, pouze vyžaduje, aby pro tu část aplikace, která byla převzata pod MIT licencí, byla zachována práva vyplývající z MIT licence (tedy právo kód dále šířit a upravovat).

MIT licence je kompatibilní s GNU GPL, to znamená, že díla šířená pod MIT licencí lze šířit i pod GNU GPL licencí. Opačně to neplatí, protože dílo získané pod GNU GPL musíte šířit opět pod GNU GPL.

Některé aplikace používají upravenou MIT licenci, která vyžaduje písemný souhlas pro použití jmen autorů v propagačních materiálech. Tato verze není kompatibilní s GNU GPL verze 2, ale je kompatibilní s GNU GPL verze 3.

Text licence je podstatně kratší a jednodušší, než například GNU GPL, lze ho najít na této adrese: http://www.opensource.org/licenses/mit-license.php.

BSD licence

BSD licencí existuje více variant, ale obecně lze říci, že se podobají MIT licenci. Jsou poměrně málo restriktivní a povolují široké použití licencovaného díla, včetně jeho začlenění do uzavřeného software. Obecně se dá říci, že i pro BSD licence platí část o MIT licenci, včetně varianty vyžadující souhlas pro použití jmen autorů v propagačních materiálech.

Creative Commons

Od software se dostáváme k licencím, používaným pro díla jako obrázky, texty, apod. Creative Commons není jedna licence, ale organizace zastřešující celou sadu licencí. u Creative Commons existují jakési čtyři "základní kameny", ze kterých si každý může sestavit "svou" licenci:

• Attribution ("by"): povinnost při šíření a zobrazování díla uvést jméno jeho autora.
• Noncommercial ("nc"): dílo lze používat nebo šířit pouze pro nekomerční účely.
• No derivative works ("nd"): povoluje šířit dílo pouze v původní podobě, zakazuje dílo upravovat nebo od něj odvozovat jiné dílo.
• ShareAlike ("sa"): upravená a odvozená díla lze šířit pouze pod stejnou licencí, jako původní dílo (tedy "copyleft" princip, viz výše).

Tyto čtyři body lze pak kombinovat do výsledné licence, označené zkratkami jednotlivých bodů (například "by-nc"). Kombinace mohou být vpodstatě libovolné, s jednou výjimkou: licence obsahující současně body "nd" a "sa" by nedávala smysl, protože tyto body se navzájem vylučují. Téměř všechna díla pod Creative Commons licencemi používají Attribution ("by"). Lze říci, že nejčastěji se používají následující kombinace:

• by (pouze Attribution, tj. jedinou podmínkou je uvést jméno autora... v zájmu stručnosti nebudu podmínku by dále rozepisovat)
• by-nc (můžete dílo používat jen pro nekomerční účely) 
• by-nd (nesmíte dílo upravovat)
• by-sa (případná odvozená díla šířit pod stejnou licencí, jako původní dílo)
• by-nc-nd (můžete dílo používat jen pro nekomerční účely a nesmíte ho upravovat)
• by-nc-sa (můžete dílo používat jen pro nekomerční účely a odvozená díla musí mít stejnou licenci, jako původní dílo)

V každém případě ze samotných zkratek by mělo jít poznat, jaká práva a povinnosti licence dává.

Obecně lze říci, že použít například pro obrázky, fotky, texty a podobná díla některou Creative Commons licenci bývá srozumitelnější a jednodušší, než na ně "roubovat" některou z licencí, určených pro počítačové programy.

Více o Creative Commons licencích najdete na webu http://creativecommons.org/

Vlastní licence

Samozřejmě autor může své dílo šířit pod jakoukoliv licencí, jakou si usmyslí (s výjimkou ustanovení, která by byla v rozporu se zákonem, taková ustanovení licence by byla neplatná). Z pohledu uživatele je ale v případě, kdy je k dispozici více variant pod různými licencemi, výhodnější zvolit variantu licencovanou nějakou obecně známou licencí. Z jednoduchého důvodu: například s GNU GPL se seznámíte jednou a pak už si stačí jen přečíst, že daná aplikace je licencována pod GNU GPL, a není třeba nic dalšího řešit- víte, co můžete očekávat, a že nehrozí, že by v licenci byly schované nějaké "kličky", kterých si při sběžném přečtení nevšimnete.

Stejnětak i pro autora je "obecná" licence výhodnější v tom, že jednak mnoha uživatelům ušetří práci a jednak používáním známé a "vyladěné" licence předejde potenciálním problémům s tím, že třeba nedomyslel některé ustanovení licenční smlouvy.

A krom toho... kterému programátorovi by se chtělo psát licenční smlouvu? ;-)